, pojedeme pole – les.
Přiznám se, četla jsem. Totiž měla jsem vybrat výběr z tvorby a na výběr se naskytl jen výběr výběru mých článků z BéBé. A byla jsem překvapená. Fakt jsem toho napsala docela dost. A byla jsem i překvapená, že celkem vtipně. Ale pokud byste to chtěli vědět, nakonec jsem stejně nic nevybrala.
Proč jsem ale neblogovala doteď? Můj blog končil příspěvkem “jsem šťastná” a pak se ztratil. Zjistila jsem, že to, co mě nutilo každý den zasednout k počítači a psát, s kým spím, bylo to, že jsem byla nešťastná. O čem ale psát, když jste šťastní a nechcete tomu, s kým jste šťastný, ublížit? Párkrát napíšete o počasí, jednou o politice, pak o ekonomii a nějaký neškodný příspěvek o tom, jak že se máte dobře a že tu zkoušku už máte za sebou. Řekněte mi upřímně, četli byste to?
Mám spíš pocit, že takových “superčlánků” je plný internet a není třeba, aby tohle delirium ještě někdo zhoršoval. Jenže potom ležíte v posteli, přemýšlíte o zajímavé věci a zjišťujete, že tohle je zrovna téma, které by bylo tak krásně bloguschopné. Jenže kolik dá práce otevřít tenhle editor a začít zase psát? Zase začít přemýšlet tak, že není naprosto nutné, aby vám čtenář porozuměl a že když neporozumí, jeho problém?
Aby nebyla mýlka, jsem stále šťastná. To, co mi ale chybí, je psaní. Kdybyste tedy měli nápady, o čem psát, sem s nimi. Mám malé tipy (spíš típky), ale ráda bych slyšela nějaké i od vás. V každém případě slibuju, že tentokrát psát určitě budu. Už jenom proto, abych měla zase pocit, že psaní je činnost, co jde dělat aspoň trochu rychle 
Já jsem tohle vyřešil tak, že píšu (zase
) povídky. O Řízkovi a Kapitánu Strongovi, občas nějakej ten hlubokomyslnej plk na aktuální téma.
O životě se mi psát nechce ze stejných důvodů jak tobě
Vítej zpátky
Super že jsi tam hodila zpátečku ! Teda jako, ne že bych vám to snad nepřála.. ale občas mi chybí číst jak Tassl chodil do bazénu a tak podobně a u tebe Ergo jak uklízíš, na co všechno máš alergii a hlavně že mi mluvíš z duše když píšeš o chlapech. Pravdou zůstává, že když je člověk “šťastnej” témata k psaní se značně omezujou. Doufám že tady v tom zase najdu ten blog, co jsem nacházela pár let nazpátek. “Nezávadných” témat je stále ještě dost… i když těch “závadných” přibývá. Hodně štěstí
P.S. Jak již bylo řečeno “vítej zpátky” aneb blogerská elita se vrací… ooo, jaký slastný pocit !
mám to stejně, dokud mě šuk.. souložil kde kdo, každý druhý den jsem se vylila a měla deprese, že chcípnu sama, dalo se psát i dvakrát denně. Od té doby, co jsem (mám být) hodná holka, je to nuda. Nicméně mohu zkonstatovat fakt, že horší varianta je, když člověk není šťastný, ale psát o tom taky nemůže, protože ten, kdo za nespokojenost v podstatě nemůže, si to nezaslouží….